VOLUME 1
Vyrazili jsme na hory už před Vánocema. Už pátým rokem totiž bojkotuju následující záležitosti:
– Santa Klause a červenobílé doplňky v tomto stylu ve všech obchoďácích (máme přece Ježíška)
– obchoďáky a nákupní šílenství dárků
– vyhazování peněz za nepotřebný ptákoviny (krom hraček pro děti)
– desetinásobnou spotřebu balicích papírů atd (dárky, pokud to jde, dávám do dárkových tašek a ty používám pořád dokola)
– nákupy žrádla, který vypadají, jako když se chystáte na desetiletý pobyt v protiatomovém krytu (stejně se akorát přežerete a pak je vám blbě)
– předvánoční úklid (proč jako? Chodí k vám na Štědrej den kontrola z krajské hygienické stanice nebo co?)
– atd atd
Místo toho jsme v Rakousku. Dětem nechutná kapr, tak bude pstruh lososovitý. Máme s sebou pár dárků a ministromeček. Všude je sníh. Dnes jsem asi po 10-ti letech viděla Tři oříšky pro Popelku. V posledních letech jsem totiž místo pohádek stála v kuchyni, myla nádobí nebo dělala cca 5 kg vlašáku a několik táců chlebíčků pro celou rodinu.
21.12. ráno jsme vyrazili do Montafonu (642 km). Jsme tady jediní Češi – u nás je to zatím neprofláklý středisko. Cesta trvala přes 7 hodin a celou cestu byl liják. Pak jsme ještě zjistili, že je tady sice asi 100 km běžkařských okruhů, ale skoro všechny jsou zavřený, takže manžel je silně nespokojen. Mě je to ale šumák – je tady 6 středisek a celkem tudíž 238 km sjezdovek, takže já jsem spokojená… 😉😂
Předevčírem jsme lyžovali na poloprázdných sjezdovkách až do odpoledne (s polední pauzou na oběd v místní restauraci). Moje pětiletá dcera odpo usínala už i na lanovce únavou, tak jsme jeli domů. Tam postupně snědla
– talíř guláše (s chlebem)
– můj kuřecí řízek s okurkou (bez chleba)
– banán
– jabko
– kus mramorové bábovky
– pak jsem ji načapala jak stojí u krabice s cukrovím a cpe si to hrstma do pusy
– pak chtěla jobutek (jogurt) …
… a pak začala brečet, že má hlad a že chce jít ještě lyžovat, tak jsem ji zahnala do postele ptž bylo asi 8 večer a já jsem měla strach, že se buď příšerně poblije, nebo mě vyžene na noční lyžování …
Včera jsme opět lyžovali celej den, děti jezdí šusťákem (šusem) a ječí „jedem bombyyy!!!“, Rakušáci se za nima otáčí a jeden pán se mě ptal, jestli jezdí na lyžích dřív než začali chodit.
Tak krásný vánoce všem!
VOLUME 2
Včera byl Štědrej den. Děti dostaly dárky pod pidistromečkem udělaným ze šišky a omotaným svítícíma hvězdičkama za 25 kč z Kiku … nebo z Pepca? .. no to je fuk. Zvoneček jsem jim, schovaná za dveřma do zhasnutýho pokoje, pustila mobilem z youtube. Splnilo to svůj účel a děti se málem posraly strachy.
Dneska mám narozeniny. Strávila jsem je nejlepším možným způsobem – lyžováním na sjezdovkách střediska Silvretta-Montafon. Mrazivej vzduch, modrá obloha, sluníčko v zádech, skvěle upravený tříkilometrový sjezdovky a moje děti, za kterýma se tady každej otáčí, když si to drandí dolů z kopce. V poledne hranolky s wurstem a knédl s vanilkovou omáčkou. Prasárny, který ze sebe budu dostávat ještě tejden po návratu.
Dcera (5) jezdí a na každý muldě skáče jak na skokánku, plácá se ručičkama do stehýnek a ječí: „jedém bombyýý!“. Na lanovku dolů jde ve stavu kdy vypadá jak já po petce veltlínu a cestou domů v autě okamžitě usíná. Neprobere ji ani to, když ji vytahuju z auta a pokládám na schody k apartmánu. Nohy má plný modřin a podlitin ze všech těch držkopádů, kdy se šusem spouští ze svahů, na kterých všichni ostatní normální jedinci dělají obloučky.
Od manžela jsem k narozkám dostala 2 knížky – jedna se jmenuje Útěk z Čečny a je to fakt síla. Druhá se jmenuje Vydržet a je o jednotkách SAS .. no .. je vidět, že manžel mě za těch 15 let zná a ví, že Kosmopolitanem by mě nenadchnul 😂
Moje kamarádka mi právě napsala, že každej rok slaví osmnáctiny. Tak teda připíjím petkovým veltlínem z vinotéky v Karlíně na nás,
VOLUME 3
Poslední 3 dny byly masakrózní.
Nejdříve nám onemocněla babička – asi viróza, prostě rýma, ucpanej nos a bolest hlavy. Dala jsem jí ráno Clarinase Repetabs, což jsou tablety na předpis, který obsahují mmj. pseudoefedrin. Choť vyjádřil obavy, že tchýně po nich bude lyžovat v tahu až do Silestra. Je teda fakt, že asi 2x nebo 3x se rozjela tak, že hodila držku a skončila až v lese mimo sjezdovku, popřípadě s sebou ještě vzala mně, ptž se mi nestihla vyhnout … no hlavně že nemáme nic zlomenýho…
Pak na sjezdovky dorazily davy a my jsme tím pádem už nechtěli stát fronty u lanovek a radši jezdili na prázdné kotvě. Sice jsme se vyhnuli čekání ve frontách, ale zato jsme sebe i děti zrušili tak, že Lucinka vypadala jako po jednom pěti-pívu a já mám záda v takovým stavu, jako kdybych celou noc tahala 120 kg mrtvým tahem.
Paní, u který jsme bydleli, jsme přejmenovali na Stasi. Byla totiž imrtvére na stráži a vylezla si s náma pokecat kdykoli jsme šli do nebo z apartmánu. Apartmán měla luxusní a vypiglovanej a zřejmě kontrolovala, jestli jí tam náhodou netaháme lyže nebo nechodíme v botách. Bohužel ale neměla nikde radiátory, jen podlahovku, kterou moc nezapínala, takže jsme neměli jak sušit rukavice. Museli jsme je dávat sušit do trouby nebo do nich strkat „teplouše“.. Stasi ale byla jinak strasně hodná a ochotná a dělala pro nás první-poslední. Myslím, že se jí strašně ulevilo, když jsme definitivně vypadli.
Když jsme odjížděli, tak směrem do Montafonu stála ftonta aut až daleko na dálnici, odhadem to mělo tak 20 km. Takže jsme vypadli včas..
Co se lyžování týče, tak v rámci skipassu bylo možno využít 6 středisek, z čehož jsme zkusili 3 nejbližší – 2 Silvretta Montafon a Gargellen. Většina vleků jsou sedačkové lanovky a z nich většina je krytá a vyhřívaná. Sjezdovky jsou hodně členité a výborně upravené. Málo černých, což ale nevadí – červený bohatě stačí délkou i sklonem. Modrý jsou vlastně nejlepší – na Silvretta Montafon až nahoru „vajíčkem“ Panorama Bahn je neskutečná pecka – lanovka vede nad příkrým hřebenem a ty výhledy jsou dechberoucí. Odtud potom dolů modrou „1a“, která je místy dost prudká a hlavně dost široká, abyste se tam s nikým nesrazili, vede do téměř 500 m dlouhýho skitunelu (nejdelšího na světě), výjezd z tunelu vám nabídne další nádhernej pohled do údolí. Na „1a“ navazuje „1b“, která měří tuším 3 km nebo tak nějak, pak navazuje „1c“, která má 2600 m a vede krásnou klikatou cestou mezi stromy. Suma sumárum přes 6 km sjezdu, a než to zase vyjedete celý až nahoru, tak je půlka dopoledne v tahu.
Třešničkou na dortu tohoto střediska je úžasnej a skvěle udržovanej snow park, kde jsou skokánky, lavice, rampy a různé další překážky, který netuším jak se jmenujou. Na snow park vede nekrytá a nevyhřívaná dvousedačková lanovka, což je trošku nevýhoda – občas se tam tvoří fronty a když není počasí, tak na ní člověk dost vymrzne.
Jeden den jsme taky vyrazili do bazénu – malej akvapark (bazén 25 m, bazén na blbnutí pro děti s kratší skluzavkou, brouzdaliště pro mimina, jeden tobogán a za příplatek sauna, rodinné vstupné pro 2 + 2 stálo 25 eur na 3 hodiny) v hotelu Val Blu ve městečku Bludenz, cca 25 km od Gortipohlu, kde jsme byli ubytovaní.
Montafon určitě není největší ani nejlepší rakouský středisko, ale za návštěvu rozhodně stojí.