Žabomyší války dětí a zejména matek, ať už Dokonalých či Normálních, mě donutily k sepsání těchto Zlatých pravidel.

• Všechny děti hážou pískem. Na trochu písku ve vlasech ještě žádný dítě neumřelo, takže pokud ten váš poklad nedostane přímej zásah z půl metru přímo do očí, vůbec mě tím neobtěžujte. Když se to stane mým dětem, taky to neřeším. Prostě jim večer ve sprše umeju hlavu, což stejně dělám skoro každej den, a je to.
• Všechny děti si do určitýho věku neumí postavit bábovičku a smyslem jejich zábavy je pouze tyto bábovičky bourat. Proto to funguje tak, že rodič jim tu bábovičku postaví a dítě ji nadšeně rozmázne lopatkou, popřípadě do ní skočí botičkou. Pokud moje dítě zbourá bábovičku, kterou jste zrovna postavili tomu vašemu, vězte, že to bude trvat asi tak minutu a půl, než to vaše dítě udělá nemlich to samý s bábovičkou, kterou jsem postavila já tomu svýmu. Představa, že uděláte bábovičku a ona na tom pískovišti vydrží ještě další 3 dny, je nesmyslná. Dělají to prostě všechny děti a to vaše opravdu NENÍ výjimkou
• Všechny děti si berou hračky cizích dětí, protože ty cizí jsou prostě lepší. Pokud tedy dorazíte na pískoviště a pak si syslíte svoje bábovičky a lopatičky u sebe a já mám vysvětlovat dvouleťákovi (pojem „terrible two“ jistě znáte), že si ty vaše nesmí půjčit, tak možná bude lepší, když vezmete svůj poklad a půjdete s ním někam do izolace. Taky představa, že se dožijete postpubertálního věku svýho dítěte se stejnou sadou báboviček, jakou jste v jeho půl roce koupili v Kauflandu, je hovadina. Mám doma tašku báboviček, kyblíčků a lopatiček, který jsem stopro nikdy nekoupila, protože se mi denně stane, že mi někdo něco omylem uzme a na písku zanechá pro změnu něco svého. Mým dětem je to naprosto šumák, a protože platí pravidlo „všechny děti si berou hračky cizích dětí“, tak si s tím, co na písek přinesu já, stejně NIKDY nehrají. Výjimkou je možná oblíbenej bagr. Když jsem asi 4 roky zpátky poprvé vyslala na pískoviště se synem manžela, tak tam odešel se čtyřma bábovičkama, vrátil se s pěti a z toho tři nebyly naše… a hádejte co? Naše děti to ani nezaregistrovaly a svět se kupodivu otáčí dál …
• Všechny děti lezou na klouzačky obráceně, tedy nikoli po schodech nahoru a pak po klouzačce dolů, ale po klouzačce nahoru, zatímco matky doufají, že jim to nepodjede a nerozbijou si tlamu. Je to daleko větší zábava než varianta v tom správným gardu.
• Všechny děti hážou písek na klouzačku, aby zjistily, jak ten písek klouže dolů. Pokud máte problém s tím, že vaše dítě pak bude mít z toho písku prošoupaný kalhoty, dejte mu na sebe nějaký za páďo ze sekáče a nemusíte to řešit. Platí zejména pro matky typu Květinka / Ovečka.
• Děti na pískovišti si spolu většinou nehrají, páč toho nejsou schopny. Určitě ne ve věku do cca 3-4 let. Prostě to neumí, smiřte se s tím a nelámejte to přes koleno. Komunikovat a cíleně si spolu hrát jsou schopny až tak v 5-ti letech a i to bývá většinou problém.
• Všechny děti mají období vzdoru, může být delší či kratší nebo může mít jinou intenzitu, ale prostě ho mají všechny. Takže když se cizí dítě vzteká, neřešte to a nesuďte jeho rodiče, obzvláště tehdy, když vašemu dítěti je teprve rok, je to Váš první potomek, a vy zatím ani netušíte, co vás čeká .. a že to přijde, to si můžete bejt sakra jistí.
• Všechny děti jsou v určité situace konfliktní a brání se útokem. Pokud tedy Vaše dítě začne ječet a žalovat, že ho to moje něčím majzlo, dříve než mě nebo moje dítě začnete lynčovat, zkuste se toho svýho zeptat, co provedlo ono. Možná pak budete překvapeni, co z něj vyleze.

Pevné nervy všem matkám!