23.12. – Honza koupil za 30,- Kč dětem malinkýho živýho lína, děti jsou šťastný a říkají mu kapřík Martin (bůhvíproč Martin), dali jsme ho do růžové dětské vaničky po Lucince. Děti mu do vaničky nosí plastový vorvaně, kosatky a žraloky, prej aby mu tam nebylo smutno a aby měl kamarády. V koupelně je potopa, osušky jsou zmuchlaný na zemi a nacucaný smrdutou vodou. Mám nervy nadranc. V celým bytě bordel.

24.12. – ráno. Řev. Děti si opět hrají v koupelně s Martínkem. Řev. Lucinka chce sahat na Martínka a Jeníček řve. Jeníček chce sahat na Martínka, tak Lucinka taky řve. Začínám řvát já. Děti řvou čím dál víc. Řvu na manžela, aby je voblíkl a vypadl s nima někam ven, nebo zruším Vánoce. Řev, řev, řev. Jendovi se nechce ven. Řev. Lucince se taky nechce ven. Řev. Lucinka si půjčila moji krásnou novou heboučkou deku a zachumlala se v ní na zemi před sporákem, tam co je to nejvíc umaštěný od večerního smažení kuřecích stejků (už jsem neměla sílu to vytřít, chtěla jsem to nechat až po smažení vánoční ryby). Lucinka říká „jají“ (hají) a leží na zemi v tý krásný dece. Mezitím co snídáme, se nepozorovaně vyčůrá do vedle stojícího nočníku. Nakonec ten nočník vezme a vyleje si ho na hlavu. Řev, řev, řev. Lucinka i deka jsou nacucaný chcankama. Řvu na manžela, at ji vezme do sprchy a umeje šamponem, hážu deku do pračky a utíkám vytřít podlahu. Vypakuju manžela i děti ven a uklízím. Návrat dětí, spánek po obědě, chvilka (vánočního) ticha. Po spinkání je v plánu vypuštění Martínka do Džbánu. Jenda z toho má hysterák a řve. Já řvu, že vyhodím stromeček z okna. Manžel řve, ať ho zase položím a hodím se do klidu. Odcházejí s dětmi vypustit tu debilní rybu kamkoli, kde je víc jak centimetr vody. Desinfikuju a deratizuju koupelnu. Konečně se dostávám k výrobě štědrovečerní večeře. Dostávám sms od svých klientů z Thajska, zrovna prý sedí na pláži, popíjí studenou Singhu a chystají se na thajskou masáž. Málem vzteky sežeru svůj novej dotykáč. Po návratu dětí tyto převlíkám ze zablácených hader. Dávám manželovi pokyn, aby pustil jako kulisu koledy. Jíme (někteří). V půlce večeře Lucinka odchází od stolu, opět sedá na nočník. Chvilku heká, odráží se nohama od podlahy a cestuje v sedě na nočníku po kuchyni. Pak docestuje ke mně, zvedne se, řekne „ejiký omo“ (veliký hovno), stáhne mi z klína vánoční ubrousek a utře si s ním prdel. Vzdávám jakýkoli další pokus o „klidné prožití svátků Vánočních“. Vypakuju zvířenu do dětskýho pokoje, přináším dárky, zvoním zvonečkem a poslouchám .. řev, řev, řev. Lucinka rozbaluje Jeníkovy dárky a Jenda řve. Jenda roztrhává Lucinčiny dárky a Lucinka řve. Dárky vydávají zvuky (auto na dálkáč a vláček na dálkáč). Dávám manželovi důrazný pokyn, aby vypnul ty zkurvený koledy a snížil tak intenzitu hluku aspoň o 5%. Uspáváme děti, já si dávám petkový z vinotéky v Karlíně a pouštím náročný a umělecky hodnotný film vhodný pro tento večer (Holka s prknem). Odcházím vyšťavená spát. Během noci Lucinka asi tak 3x řve, že chce „kíko“ (mlíko).

25.12. – moje narozeniny. Cca od 6-ti ráno mi pípají smsky gratulantů (fakt díky, jste sladcí J ).