Dokonalé matky

Když jsem porodila děti a hlavně když jsem s nimi začala chodit ven, tak jsem zjistila, že svět se dělí na Dokonalé matky & dokonalé děti (potažmo otce, ať se pánové neurazí) a ten zbytek. Největší Panoptikum potkáte na pískovištích, částečně pak taky v bazénech, na koupalištích, v dětských hernách, dětských koutcích, ve školkách a dalších institucích.

Typologie matek je pak následující

1. Dokonalá matka Typ 1 – dokonalá matka prvního typu v momentě, kdy otěhotní, začne potomkovi pouštět inspirativní hudbu popřípadě mu přes břišní stěnu předčítat naučný slovník, Dostojevského romány a kurzy japonštiny pro pokročilé, aby mělo dobré základy. Porod probíhá přirozenou cestou bez použití tišících prostředků, může být i doma, do vody, do hlíny, bahna či do řeky, za přítomnosti manžela, starších dětí, psa, papouška a rybiček. Dokonalá matka už hodinu po porodu peče bezlepkový chleba, zatímco svoje dítě chová v šátku na břiše přicuclé k prsu. Dokonalá matka kojí minimálně do tří let a odmítá očkování, dítě pak posílá do montessori nebo lesní školky, popřípadě radši nikam, aby se nestihlo zkazit. Dokonalá matka používá bezplenkovou metodu a pokud už se někdy sníží k použití plenek, tak jedině z ekobiobavlny, nebo bambusových či jiných přírodních vláken, zásadně pak musí být šity mimo Bangladéš či jinou rozvojovou zemi, kde se zotročují děti prací v továrnách pro módní řetězce. Dokonalá matka svoje děti vychovává bez křiku, bití a příkazů či zákazů, protože zná nazpaměť Adlerčiny spisy nebo navštěvovala kurzy Nevýchovy. Pokud už se dostaví do škodlivého prostředí běžného pískoviště, tak s sebou nosí pramenitou vodu a nakrájenou okurku, papriku nebo mořské řasy. Její dítě je slušně vychované a vůbec se nechová jako dítě (neběhá, nekřičí, nevzteká se, neháže pískem, nebere ostatním dětem hračky, nebourá jim bábovičky a vůbec se chová jako člen Menzy v miniaturním provedení). Když takovýmu dítěti naivně nabídnu sušenku od číňana z večerky, tak mám pocit, že by mi matka nejradši proklála srdce stříbrným hřebem potřeným česnekovou pastou a moji mrtvolu pak poflusala něčím tejden starým, co vytáhla až z paty. Takové matky ve mně vzbuzují zákonitě komplex méněcennosti.
2. Dokonalá matka typ 2 – v podstatě obyčejná matka, která disponuje stejnou Zvířenou, jako mám já, akorát momentem porodu přišla o zrak, sluch a čich a kráčí nevzrušeně životem naplněna přesvědčením, že její dítě je nejchytřejší a nejlépe vychované na světě, o čemž neváhá neustále přesvědčovat svý okolí a především sama sebe. Bohužel pozoruji, že tento typ v éteru naprosto převládá. To platí i pro otce.
3. Dokonalá matka typ 3 – to je žena, která není běžně k potkání na pískovištích či podobných zařízeních určených pro děti, a to z jednoho prostého důvodu – protože děti nemá. Z nějaké záhadné příčiny je však přesvědčena, že ví naprosto přesně, jak se má dítě chovat a zejména jak se má vychovávat. Tato dáma či slečna se vyskytuje zejména v prostředcích hromadné dopravy, ve frontách v supermarketech, v čekárnách u lékaře či na úřadě. Její výroky často začínají pohoršeným „co jste to za matku, že necháte to dítě ….“, nebo „to já bych už …“ nebo „nemůžete si to dítě hlídat, aby …“ nebo „nemůžete si to dítě uklidnit?“ a nebo hitovka „pokud ho nezvládáte, tak jste si ho neměla pořizovat!“. Se železnou zákonitostí se Typ 3 vynoří v momentě, kdy je venku minus 10 stupňů, dcera už potřetí během dvou minut sundala čepici i rukavice a hodila je do břečky pod kola kočárku, čímž eliminovala jejich další použití a má fialovou omrzlou hubu, uši i prstíčky. Typ 3 se v takových chvílích pozastavuje nad tím, co jsem to za matku, že tomu nebohému dítěti nedám pokrývku hlavy, aby nedostalo angínu. Nebo se zjeví v momentě, kdy je čas poledního spánku, Zvířena je unavená, hladová či žíznivá, dostává z toho amok a nelze ji uklidnit, popřípadě taky v momentě, kdy já jako rádobydůsledná matka odmítnu v supermarketu zakoupit hnusné předražené „polystyrénové“ jahody + želatinové medvídky + Nutellu + velkou Milka čokoládu + plastovýho Mimoně a přikážu Zvířeně vybrat si pouze jednu alternativu (nejlépe jablíčka), což Zvířena odmění válením se po zemi a kopáním okolo sebe (v případě mladší dcery, která je momentálně v období vzdoru), popřípadě výroky typu „ty jsi hnusná máma, já tě nemám rád(a)“.. Následuje snůška kritiky, nevyžádaných rad a pohoršených výroků Typu 3, která kdyby měla svoje vlastní dítě, tak by takovou situaci nikdy, ale opravdu NIKDY nedopustila.
4. Dokonalá matka typ 4 – to je zřejmě noční můra všech matek – tedy vlastní či cizí matka, teta, babička či nejhorší varianta – tchyně. Výroky typu „prosím tě ostříhej tomu dítěti nehty!!“ mě přivádějí k záchvatům vzteku horším než mívá moje dvouletá dcera. Dítě má nehty o délce 1 mm a jsou mu 2 roky. Je tedy evidentní, že jsem mu je už někdy za jeho dvouletý život stříhala, aniž by mi k tomu někdo dal pokyn. Pokud ne, vypadaly by za ty 2 roky jako dinosauří drápy. Nebo „vy jste už v roce dávno chodili na nočník!!!“, nebo „vy jste milovali nastrouhaný jabko s mrkví“ (zatímco dětem nosí jako dárek gumový medvídky polské výroby) nebo „vy jste normálně spali sami v postýlce“ (zatímco sama dětem dovolí čumět na pohádky do 10-ti do večera, aby se jim pak druhej den v 7 ráno dobře vstávalo do školky). A pokud na všechno toto máte odpověď, zahnány do kouta se vytasí s nejpádnějším argumentem – jednorázové pleny, vlhčené ubrousky, pračky, myčky, odsávačky nudlí .. prostě máme to všechno dokonale usnadněné, přesto tu výchovu nezvládáme a z našich dětí vyrostou rozmazlení kriminálníci.
5. Normální matka – to jsou prostě průměrné normální soudné matky, s kterými se dá domluvit. Taková matka svoje dítě sice miluje, nicméně ví, že i ono se chová prostě jako dítě. Někdy už totiž disponuje druhým nebo třetím kouskem a svoje si už zažila. Tyto matky jsou poměrně řídkým jevem, ale občas se vyskytují i v našem ghettu. Mám mezi nimi asi tak 3 kamarádky.
6. Zoufalá matka – to jsem já. Mám extrémně divoké děti, o kterých to ale vím. Na rozdíl od typu 2, jsem porodem nepřišla o orgány sluchu a zraku … Z toho důvodu jsem svým dětem téměř nepřetržitě za zadkem, abych byla včas po ruce a mohla zasáhnout v případě konfliktní situace. Tzn. mimojiné svoji Zvířenu odtáhnout do izolace, aby nestihla zmasakrovat slabší nebo útlocitnější jedince.
7. Květinka / ovečka – poddruh Typu 1 a 2 – matka, zpravidla obdařená dcerou, se dostavuje na pískoviště oděna do atraktivního oblečení v pastelových barvičkách a stejně tak bývá vystrojené i dítě. Outfitek mívají obě doladěn včetně doplňků, holčičky mívají světle růžové šátečky na hlavičkách nebo čelenky ve vláskách, sluneční brýle, bílé či krémové botičky a podobné (pro účely pobytu na pískovišti naprosto vhodné) kalhoty, doplněné háčkovaným svetříkem a ozdobným šátkem kolem krku. Matka pak většinou nedělá nic jiného, než dítěti desinfikuje ruce i lavičku, na kterou si dítě chce sednout. Dítě pak bývá dvojího druhu. Buď je stejné jako matka, pak tedy jen sedí a bojí se udělat krok, aby se mu něco nepřihodilo nebo si nezašpinilo outfitek, nebo je naprosto normální a pak závistivě a smutně pokukuje po těch, které si normálně hrají, válí se v písku, dělají bábovičky a lezou pro prolízačkách. Pro mě naprosto nepochopitelnej druh, protože moje dcera (2,5 roku) chodí na pískoviště většinou v děravých teplákách po synovi (5 let), klouzačky sjíždí po břiše hlavou dolů, přičemž po dopadu vždycky zaryje držku do písku, a to nejlépe poté, co zbaští minimálně jednoho Míšu, aby se jí ten písek pak měl na co nalepit. Když na ni zařvu, aby si to šla proboha utřít, tak si to utře do rukávu a během cesty z pískoviště domů pak vypadá jako retardované dítě ze sociálně slabé rodiny.

Já, jako matka Zvířeny, tedy syna a dcery, kteří jako tryskomyši začali oba chodit někdy mezi devátým a desátým měsícem věku, jsem pod permanentním tlakem, neboť moje děti nelze přehlédnout ani přeslechnout na žádném z pískovišť. Snadno se tak stávám terčem lynče Dokonalých matek a to zejména Typu 2. Nejdřív jsem se z toho hroutila, teď už to mám na háku.

Přeji pevné nervy všem nedokonalým matkám.