Po skončení okružky svlíkáme propocený hadry, dáváme sprchu a odcházíme na Food Street na jídlo – kalamáry se sušeným chilli, krevety na česneku a citronové kuře – lezlo nám to i ušima. Mezitím se konečne probudily ty černý mraky, co celý odpoledne vyhrožovaly bouřkou, a začal pravej asijskej deštíček. Bangladéští pouliční prodavači schovali šátky a spinnery a začali prodávat deštníky. My jsme zuly boty, aby se nám v těch potocích nerozlepily (přece jen je budem ještě týden potřebovat) a bosky a ve slejváku jsme vyrazily k hotelu.

Den 10 (15.3. 2018): Kuala Lumpur – Krabi – Ko Lanta

Dnešek slouží hlavně k přesunu z Malajsie zpět do Thajska. Večer v Kuala Lumpur jsme zatemnily obrovský okno, co máme přes celou zeď, aby nás nebudily světla okolních mrakodrapů, což způsobilo, že jsme spaly jak dřeva, zaspaly jsme a transfer na letiště jsme stihly tak tak.
Po příletu na Krabi jsme se přesunuly na ostrov Ko Lanta, ubytovaly se v roztomilém resortíku Banana Garden Home na pláži Klong Dao. Zde jsme otevřely kufry a zjistily jsme, že sestře se v kufru otevřela sklenička instantního kafe, v tom vlhku tady to vysypaný kafe navlhlo a přilepilo se na vše včetně mýho elektrickýho epilačního strojku Braun. Vůně kávy značně přebila i pach zatuchliny v našem bungalovu, tak typický pro všechny tropické oblasti. Sestra pak následně strávila asi hodinu praním všeho oblečení a omývání mých knižních průvodců Thajskem a Angkor Watem.
Poté jsme vyrazily na jídlo. Naproti hotelu jsme našly jídelnu, kde obsluhovala milá lehce fousatá Thajka, disponující slovní zásobou asi osmi anglických slovíček, přičemž největší problém jí činilo „a little“ a „medium“, takže přinesla červené kari s kuřecím a krevety se sladkými bazalkovými listy, který by nepozřel ani rodilej Thajec s azbestovým žaludkem.
Sestra ještě uvažovala, že zde u té Thajky koupí synovi láhev Whisky, který měla vystavený na stolečku před krámkem, tak jsem jí vysvětlila, že když u těch lahví Whisky má nachystanej trychtýř a cedulku s nápisem „gasoline“, tak asi v těch flaškách nebude původní náplň.
Poté co jsme si propálily všechny trubky tou večeří, co nám slečna přinesla, jsme vyrazily na nákup piva, na prochajdu na pláž a pak sednout na terásku před bungalovem.
Odtud nás ale brzy vyhnali komáři, kterým odjakživa strašně chutnám.
Zítra budem prozkoumávat okolí. Tak dobrou …

Den 11 (16.3. 2018): Ko Lanta

Včera jsem vyžahla Singhu, zamotala se do moskytiéry a spala jak dřevo. Ráno snídaně u pláže – silný kafe, výborný vajíčka a čerstvej ananas – člověk si nemůže přát víc.
Část pláže před naším resortem je celkem nic moc (při odlivu kameny, jinak celkem cajk), takže půjčujeme skútr a vyrážíme jinam. Obsluha půjčovny, Thajec v růžovým tričku, vypadá nedůvěřivě a ptá se: „ken dlajv?“. Tak ho ujišťuji, že ségra „ken dlajv“, protože má doma Kawasaki 650, což je sakra jinej stroj než tady to prdítko. To ho sice moc neuklidňuje, ale přesto nám vydává oranžovej skútr Honda a ukáže na košík s helmama, že si můžem vzít jestli chceme. Se ségrou málem svedem boj o úžasnou růžovou helmu s brutálním nápisem „Rock Never Dies“ a obrázkem lebky a pistolí. Jelikož bude řídit a je nutné, aby se cítila dobře, tak jí helmu přenechávám a vybírám si červenou.
Vyrážíme nejistě na výlet v protisměru. Zastavujem hned na další pláži Phra Ae (Long Beach), která je prostě dokonalá.
Protože jsem odbornice na pobyty v tropech a vždycky vím, že se musím často a všude mazat silným úvéčkem, vyrážím na prochajdu po pláži s nenamazaným krkem, ušima, nohama a nárty. Za hodinu vypadám jak Rudá Sonja a to mám ještě půl dne před sebou.
Sedáme na skútr a vyrážíme na další pláž. Cestou zastavujem u silnice v místní restauraci, kde si dáváme zelený kari s kuřecím a krevety s ústřicovou omáčkou. Ségra prošla závěrečnými testy a prokázala, že je schopna cestovat po Asii a přizpůsobit se místním podmínkám, páč když ve svým zeleným kari objevila mrtvou mouchu, tak jen udiveně podotkla „hele .. moucha“, to nebohé mrtvé zvíře odcvrnkla z talíře pryč a jedla dál.
Po jídle chceme odjet, ale náš stroj ani neškytne. Vypadá to, že blondýnám došlo palivo. Okolo se seběhnou čtyři místní a zjišťují, co se stalo. Chvíli diskutujou jak rada starších u poradního ohně, pak nám pomáhají najít a otevřít nádrž a odjíždí. Mezitím slečna z restaurace říká „gasoline“ a „folty bát“ a když jí dám do ruky tisícovku, tak sedá na skútr a odjíždí. Za dvě minuty je zpátky s lahví „Whisky“, lije nám to do nádrže a vrací mi 960 THB. Je úžasná – zkouším jí dát dvacku jako dýško, ale se smíchem odmítá. To se fakt může stát jen tady.
Pak navštěvujem ještě další dvě pláže. Já jsem brutálně spálená, tak mi ségra půjčuje svoje šaty s dlouhým rukávem a bere si ty moje na ramínka. Na poslední pláži už to ani nesundáváme a jdeme se koupat v těch šatech. Aspoň to bude trošku chladit. Cestou zpátky ještě zastavujeme v obchodě koupit repelent a Singhu. Já pod sebou nechávám mezi regály loužičky z mokrých šatů a helmu už ani nemám sílu sundat, takže vypadám jak idiot. Pak sd stavujem na brzkou večeři v restauraci u silnice – ségra dává kuře s ústřicovou omáčkou, já krevety na česneku a dohromady jeden Som Tam (pikantní salát ze zelené papáji)…
Teď už jen ležíme s chladíme si spálený místa Panthenolem. Dobrou noc

Den 12 (17.3. 2018): Ko Lanta

Po snídani vyrážíme na skútru brázdit ostrov. Jsem spálená, tak se pro jistotu halím skoro od hlavy až k patě – bílý plážový šaty a bílá košile, no vypadám jako nějaká úchylná doktorka. Vzaly jsme to nejdřív na východní pobřeží na View Point, poté až na samotný jih ostrova do Ko Lanta National Park. Takovej kýč jsem viděla snad jen na Maledivách. Bílej píseček, smaragdová voda, okolo džungle a divoký opice. Na pláži skoro nikdo. Asihoďku se válíme ve vodě. Mezitím nám voprsklá opice otevírá batoh, vyhazuje věci ven a bere balíček Orbitek. Mentolový žvejkačky ale asi nejsou její „cup of tea“, tak je akorát nakousaný rozhazuje okolo a prchá pryč.
My sedáme na skútr a razíme na oběd. Zastavujeme u vyhlídkové restaurace nad Bamboo Bay kde si dáváme asi nejhorší oběd za celou dobu co jsme tady – žluté kari s krevetama a kuřecí maso s ústřicovou omáčkou, vše připravovaný tak, aby se z toho turisti neposr..li, takže chuť žádná, chilli žádné. Pak další koupačka na Kantiang Bay. Teploty už se nedají vydržet, tak to zakončujem u hotelovýho bazénu ve stínu.
Po příjezdu se ještě stavujem v pújčovně skútrú, kde chlapec hlásí „aj ček“, tak ukazujem že máme všechny nohy, ruce, a hlavně kůži bez silniční lišeje. Skútr je taky celej, tak se dozvíme, že „mótobajk ó ké, mí ó ké“ a šťastně se na nás usmívá.
Večeři si dáváme u naší oblíbené, lehce fousaté Thajky, která nám předevčírem večer tady naservírovala to ďábelský jídlo. Po dnešním obědě bez chuti a zápachu si potřebujem spravit chuť. Když čekáme na jídlo, tak ségra hlásí „jé, ona nám to tady smaží, já se jdu podívat“. Vzápětí vycouve celá vyděšená – „ty vole to není naše, to jsou ňáký švábi“. Kolegyně naší fousaté Thajky smaží kobylky, brouky a larvy a dává to před obchod na stoleček na prodej. Radši jdem jíst to naše kari a krevety. Holka opět nezklamala – během jídla vyžahnem karafu vody a posmrkáme každá asi 5 kapesníků. Leze nám to i ušima kolik toho je a jak je to úžasný. Po večeři nás Thajka překecá na experiment, tak seberem všechnu odvahu, a já ochutnávám larvu a ségra kobylku.
Zítra frčíme šnorchlovat, dobrou

Den 13 (18.3. 2018): Ko Lanta, Ko Chuek, Ko Ngai, Ko Mook a Ko Kradan

Dnes máme v plánu organizovaný šnorchlovací výlet na 4 ostrovy. Jedeme speed boatem, z čehož jsem lehce rozladěná – jsem zvyklá jezdit tyto výlety obyčejnou starou dvoupodlažní dřevěnou lodí, která sice jede 2x tak dlouho, ale zato je z ní pěkně vidět do okolí – prostě „na kochačku“. Ze speed boatu vidíte kulový – je moc nízko a má malinký a tmavý boční okýnka… no nic, nenechám si zkazit den. Aspoň tam budem rychleji a bude víc času na šnorchlování.
Situaci zachraňuje posádka. Asi 20 minut po vyplutí začli všichni kromě kapitána žvýkat nějakej dobrej matroš, takže za chvíli už všem svítí oči a jsou velmi veselí. Baví všechny účastníky zájezdu různými vtipnými průpovídkami a vytváří bodrou a povznesenou náladu. Hlavní mluvčí týdle partičky, vytlemenej střízlík, kterýmu sem tam chybí nějakej zub, má sluneční brejle s červenou plastovou anténkou mezi očima – prej wi-fi. Ten je sjetej asi nejvíc. Po vyplutí si nás chtěl spočítat, což mu dělalo nepatrnej problém. Do toho se během této činnosti zvedla jedna nezodpovědná Ruska a přesunula se ze svýho místa na záchod, čímž uvrhla veškerý sčítání lidu v totální chaos a anarchii. Střízlík začal řvát a vyskakovat jak čertík v krabičce …a začal počítat znovu. Bylo mi ho líto, chvíli to vypadalo, že mu to nesedí s papírama a že se budem muset vrátit na břeh, ale nakonec se dopočítal 39-ti kusů a mohli jsme pokračovat.
Kapitán – malej Thajec se silnýma rukama a býčím zátylkem sedí na svým vyvýšeným sedadle, jednou rukou řídí loď a naštěstí vypadá klidně a střízlivě.
U prvního ostrova šnorchlování nic moc – v Egyptě nebo na Maledivách přímo u hotelu jsme na jednom metru krychlovým moře měli víc ryb než tady na celým reefu. Navíc můj šnorchl má silnou příchuť zkaženýho kafe – jak se ségře vysypalo to instantní kafe a rozvlhlý se přilepilo na všechno v tom jejím kufru, tak tím mám oblepenou masku a hrudky uvnitř šnorchlu.
U druhýho ostrova ale už jsou tisíce ryb, koráli atd. takže spokojenost. Pak zakotvíme na třetím ostrově – Ko Kradan, a to je totální kýč jak bič. Bílej písek, tyrkysová voda, všude kam se podíváš, jen moře a další ostrůvky. Dostáváme výbornej oběd, během kterýho nás náš hlavní „zhulenec“ z lodi straší s krabem, kterýho má v ruce. Tak mu zdrháme a jdeme se koupat. Nakonec zastavujem u Ko Mook, nasadíme vesty, zhulenej střízlík nasazuje čelovku, jeho kolega zamotává do šátku na hlavě pytlík s něčím tajemným a skáčem do vody… pak 80 metrů dlouhým tunelem proplujeme do Emerald Cave. Sice je tady hodně lidí, ale přesto je to pecka. Naši kluci zatím sedí bokem v hloučku a něco hulí – asi to bude z toho pytlíku, co jeden z nich vymotal z toho šátku na hlavě. Prej tabák zabalenej v palmovým listu – „normal tobacco, not happy tobacco“ říkají. Vzhledem k tomu jak jsou vytlemení, tak tomu moc nevěřím.
Po příjezdu do resortu jdeme na večeři k naší oblíbené fousaté Thajce. Dáváme zelený kari s krevetama, kuře s kešu oříškama a snad nejlepší Tom Yam Kung, kterou jsem kdy jedla. Ve všem je poctivá dávka čerstvých papriček, takže po třech soustech se už potíme až nám to teče po zádech.
Dobrou noc