Back from Primorsko.

Asi 10 dní před odletem k moři dostal Jenda neštovice. Sice byl celej posetej, ale snášel to statečně, neštovičky jsme jakž takž vyhojili a odletěli celkem v klidu, pro jistotu zamaskovaní trikem s dlouhým rukávem a kšiltovkou naraženou do obličeje.

Po pár dnech Jenda dostal zápal plic, což je druhotná infekce po neštovicích, která se může nebo nemusí objevit. Na asistenční službě pojišťovny nám našli doktora, bohužel však nepochopím proč ne přímo ve městě v Primorsku, ale několik kilometrů odtud, v nějakém hotelu v Kitenu. Nicméně poslali pro nás auto a odvezli malýho tam i zpět. Doktor prej byl ale moc milej, Jendu si poslech a okamžitě poznal zápal plic. Aby si to potvrdil, poslal ještě Jendu na rentgen. Honza říkal, že něco takovýho ještě nikdy neviděl, a pokud ano, tak někde v okresní nemocnici v sedmdesátých letech. Zápal plic se potvrdil, Jenda dostal dvoje antibiotika a klidovej režim.

Další den jsem se probudila s tím, že nemůžu otevřít ani zavřít hubu, takže jsem se sebrala a jela opět k tomu stejnýmu doktorovi. Ten se začal smát, když nás zase uviděl ve dveřích. Mrknul mi do pusy a že prej tam mám absces. A že by bylo lepší, kdybych si to nechala říznout až doma (s čímž jsem velmi ráda souhlasila). Dostala jsem taky antibiotika a jela do penzionu.

Další večer šel Honza večer chytat kraby, jeden mu ze síťky vyskočil na chodbě penzionu a naháněli jsme ho tam asi půl hodiny. Byl docela houževnatej, tak jsme ho pak za odměnu zase pustili. Další dva velký kraby dal do kyblíku a (na můj pokyn pro jistotu) na balkon. Jenže to jsme je podcenili – jeden z nich v noci vyskočil z kyblíku a přelezl balkony na ten vedlejší, kde měla pokoj máma. Když pak na ni juknul z osušky, když si šla ráno pro plavky, tak ten řev museli slyšet až ve Varně. A Honza, kterýmu to vůbec nedošlo, na to udiveným tónem: „Krab??? Kde by se tady vzal???!!!“. Po kontrole kyblíku jsme nicméně zjistili, že nám kupodivu jeden kousek chybí :-).

V půlce pobytu odletěl manžel a Lucinka (8 měsíců) druhej den na to dostala ty Jendovy neštovice. Ale to už jsem se musela fakt smát. Den na to mi klekl notebook, takže jsem zůstala s dětma bez spojení se (civilizovaným) světem.

Naštěstí ten den přiletěli na další týden Havrani (ségra s rodinou) a s mým otcem. Dva dny před odletem domů šel můj otec chytat v noci kraby (opět). Chytil jich asi 7 velkých a dal je do kyblíku na balkon, kyblík překryl ještě lavorem  … a co myslíte??!! .. utekli všichni. Ale jako fakt všichni do jednoho. Tak po různu byli k nalezení v pokoji v botách, za odpadkovým košem, na balkoně, na stropě pokoje atd. Šest se jich nakonec našlo, tak možná na paní uklízečku tam bude čekat překvápko.

Poslední den ráno jsme naložili kufry, Lucinku jsem ve spolupráci se ségrou napatlala mejkapem a s třesoucíma se rukama propašovala do letadla. Asi bych bulharům těžko vysvětlovala, že už není infekční, protože neštovičky už má všechny pod strupem a nechtělo se mi nikde shánět bezinfekčnost.

V Brně jsme to vzali rovnou z letiště k dětské doktorce, další den na kontrolní rentgen plic, já na trhání zubu a Lucinka za týden na kontrolu po neštovicích ….

Moc vydařená dovolená. Milujeme Primorsko.