Řízení na Maltě je na opačné straně, než u nás. To už samo o sobě stačí, abyste z toho byli dostatečně v háji. U turistů to pak v praxi funguje tak, že jeden řídí a druhý musí dávat pozor na to, aby ten řidič jel na správné straně cesty. Výhodu mají Angličani. Řešila jsem to s jedním postarším Angličanem, který s námi bydlel v hotelu na Gozu, a vysvětlovala jsem mu, že sestra je řidič, já navigátor a hlídač, protože u nás se řídí na opačné straně. On na to suše s typickým anglickým humorem odpověděl, že tady je to jedno, protože tady se řídí uprostřed.

Záhy jsme zjistily, že má pravdu. Když je ulice úzká, první jí projíždí ten, kdo má větší koule. Když je na tvé straně ulice překážka, platí to stejné pravidlo – kdo má lokty, ten jede. Zpravidla jsme tedy dávaly přednost vždy a všem s vědomím, že jedeme ve vypůjčeném autě a půjčovna si blokuje asi 32 tisíc korun z mé kreditky pro případ škody na autě.

Rozložení měst na Maltě je poněkud zvláštní – nikdy nepoznáte, kde končí jedno a začíná druhé město. Navzájem splývají v jeden velký chaotický celek a prolínají se jedno do druhého. Doprava je opravdu hodně hustá, a to zejména v oblastech okolo Valletty – Floriana, Paola, Sliema atd. Značení je špatné, cedule se většinou objevují, až když už přejedete odbočku, takže se pak musíte někde vymotávat a vracet. Některé cedule jsou tak vyšisované od slunce a větru, že nejsou ani k přečtení. Vzhledem k tomu, že je zde hodně kruháčů, začaly jsme to řešit tak, že jsme si ty kruháče třeba třikrát objely, než jsme si byly aspoň trochu jisté, kde z něj máme sjet. Občas se tomu některý z místních řidičů divil, když nás viděl třeba potřetí objíždět kruháč, což se projevovalo intenzivním troubením, ale nás to nerozhodilo.

I pruhy podle rychlosti jsou zde obráceně. Zjistily jsme to tak, že nás předjížděli různí Malťané a Gozitánci zleva a ťukali si na čelo či dělali jiné vtipné posunky. Občas jsme jim ukázaly, že jsou taky jedničky a bylo nám fajn.

Malta (a Gozo) je plná kruhových objezdů. U některých je to patrné, u některých ne. Je to zejména z důvodů následujícího dělení kruháčů, které jsme vypozorovaly:

• Kruhový objezd – ten je stejný jako u nás, tedy má tvar kruhu a uprostřed je záhon nebo třeba nějaká socha.
• Kolečko – je to malá, velmi nenápadná křižovatka a uprostřed ní je na zemi nakreslené kolečko. Někdy má s bídou půl metru v průměru a je vyšisované od slunce. Poté, co jsme za nevěřících pohledů místních a jejich intenzivního vrtění hlavou pár takových koleček přejely napřímo, jsme si všimly, že je to vlastně kruháček … tedy kruhové kolečko.
• kruhový obdélník nebo trojúhelník – má stejné vlastnosti jako kruhový objezd, akorát má jiný tvar, což vás může lehce zmást. Ale zvyknete si ..

Jízdní pruhy – zpravidla je jich v reálu víc, než jejich počet nakreslený na zemi. Fuguje to tak, že pokud se vejdou na 2 pruhy vedle sebe 3 auta, tak jsou tam vlastně prostě 3 pruhy. Nikdo to neřeší.

Parkování – ve městech jsou placené zóny a neplacené zóny. U placených zón je na zemi žluté ohraničení, popřípadě na začátku ulice nějaká cedule, kde je vyznačená omezená doba bezplatného parkování (třeba 30 minut). Neplacené zóny jsou značené bíle. Auta jsou tam zaparkovaná tak, že mezi jednotlivými auty je tak 8,5 cm prostoru. Místem se prostě šetří a Malťané a Gozitánci mají zpravidla malá auta. Málokdo tu má SUV nebo nějakou velkou limuzínu. Vzhledem k šířce ulic a množství parkovacích míst se tomu nedivím. Na parkovištích jsou vyznačená parkovací místa. Všeobecně se ale dá říct, že když to v rámci neplaceného parkoviště nacpete kamkoli tak, aby ostatní vyjeli, tak je to ok. Viděly jsme tedy v nadzemním parkovišti na dvou místech stát namáčklá tři auta nebo SUV na ostrůvku mezi parkovacím místem a výjezdem z parkoviště (viz foto).