ITALSKÁ KUCHYNĚ

21. 6. 2017
ITALSKÁ KUCHYNĚ

Netušila jsem, že více než 25 let po otevření hranic budu nucena napsat tento blábol. Bohužel jsem při sledování pořadu Prostřeno a při dalších příležitostech zjistila, že je to nutnost. Pořád ještě …

Dopředu upozorňuji, že mnoho z těchto poznatků je již běžně známých. Proto kdo se v tom trošku vyznáte, tak to prostě přeskočte a neřešte to. Také upozorňuji, že tyto poznatky nejsou založeny na empirickém výzkumu proběhlém na celém území Itálie, ale na subjektivních poznatcích z jedné její části. Proto nuance jsou možné a opět to nehroťte, nýbrž se pobavte a berte to s nadsázkou.

Mám v živé paměti, jak za komančů sledujeme v televizi zábavný pořad, kde běží pár nových písniček dua Šíp-Uhlíř. V písničkách se zpívá „parmazán, parmazán, na chleba je namazán“, „pořád jen makaróny, víno, kečup…“ atd. atd. Prostě Ital nezná ten zázrak… My už dneska víme, že parmazán na chleba prostě namazat nejde a že kečup není Italskej produkt. Spoustu věcí ale pořád nevíme.

Vzpomínám si na pár zážitků ze svých pobytů v Itálii, na základě kterých bych mohla vyhlásit soutěž o nejvyděšenějšího Itala na jih od Lazia. Kandidáty mám tři a dodnes vzpomínám se škodolibým smíchem na jejich vyvalený voči:

  • Číšník v kempu v Kalabrii, když si Češka dala k večeři pizzu a po ní si objednala capuccino
  • Kuchařka v kempu na Garganu, vítězka několika evropských soutěží, poté co byla nucena sledovat, jak nevědomí Češi u bufetového stolu berou hlubokej talíř, na něj si kydnou luxusní penne al´arrabbiata, k tomu šufánek krémového risottka, k tomu jednu exkluzivní omeletku plněnou lososem, na vrcholek týdle hromady kus ryby a k tomu nějaké fettine z kuřete, udělají z toho jeden velkej nechutnej eintopf až jim to všechno klouže z talířů a padá na zem …
  • Můj tajný tip na vítěze – spolumajitelka kempu, kde jsem pracovala, paní Angela, když mi dala příkaz, abych dolila olej do dochucovacích lahviček na stolech v jídelně, načež byla nucena nevěřícně zírat na to, jak beru desetilitrovou plechovku arašídovýho oleje a liju to tam pod tlakem :-). Chudák netušila, že nemám ani páru o tom, co to je „extra vergine“ 🙂 🙂 🙂 … myslela jsem, že mě v ten moment umlátí vařečkou 🙂

Takže zde uvádím pár záležitostí, co se gastronomie týče, na pravou míru:

  • „Gnocchi“ se čte „ňoky“ …tedy nikoli „gnoči“ nebo „knoči“ nebo „chnochy“, jak se běžně i teď používá u nás. Opravdu se to čte „ŇOKY“ a nijak jinak …Italština má poměrně jednoduchá a striktní pravidla výslovnosti. „G“+„N“ dohromady tvoří „Ň“. Zatímco „C+H+I“ tvoří „KY“ a „C+H+E“ tvoří „KE“ … aby se to na konci četlo „ČI“ , muselo by se to psát „CI“ … jakmile mezi tato dvě písmena vložíte „H“ čte se to „KY“ nebo „KE“ … doufám, že už to všichni chápete.
  • „Magnum“ se čte „maňum“ (opět G+N=Ň) .. ať to vypadá sebevíce směšně, prostě se to tak čte. Když řeknete Magnum od Algydy, nikdo vás nepochopí. Je to prostě „maňum“ a „áldžida“ (s důrazem na první slabiku, pro dokonalost) …
  • „Bruschetta“ se čte „brusketa“, tedy nikoli „brušeta“ nebo nějak jinak. Aby se to četlo „brušeta“, muselo by se vyndat to „H“ mezi „C“ a „E“. Výjimka neexistuje.
  • Capuccino se pije JEN K SNÍDANI !! Ne po obědě, ne po večeři, ne v průběhu dne. Jako digestivum po jídle se pije jen espresso. Espresso může v takový moment být i „corretto“ – tedy upravené nejlépe troškou grappy nebo nějakýho likéru.
  • Co se kávy týče, tak výraz „piccolo“ v Itálii nic neznamená, je to čistě českej vynález a pokud si tedy chcete objednat typický italský malinký espresso, stačí říct „espresso“ . Malý je to kafe totiž tak nějak automaticky… Úplně mě doráží, když se mě číšník v český restauraci zeptá, jestli chci „presíčko“ nebo „piccolo“, „nebo vrchol všeho „latéčko“ či „pikolíčko“ … to už jen čekám, kdy pingl zahlásí „ahojky“, „čauky“ nebo „ju“ a následně nás oba zavážou do svěrací kazajky
  • Café macchiato nebo latte macchiato se čte „makjáto“, nikoli „mačjáto“ … opět výše uvedené pravidlo, kdy mezi „C“ a „I“ je vloženo „H“, které nezměkčuje výslovnost, ale právě naopak ..
  • Pokud si budete v restauraci objednávat espresso, dobře se dívejte, jak ho barman dělá. Pokud měl dopředu připravený v dávkovači kafe a zašroubovaný do tý mašiny, tak to kafe rovnou odmítněte. Se stoprocentní jistotou totiž bude spálený na prach a hořký jak pelyněk. Kafe se do tý mašiny dávkuje až TĚSNĚ PŘED ZMÁČKNUTÍM PÁČKY, která okamžitě začne presovat horkou vodu skrz to kafe. Mašina, aby dobře fungovala, musí bejt od rána do večera rozpálená jak Vesuv. Takže pokud je tam to kafe třeba minutu, nebo hodinu (to už je celkem fuk), tak je prostě spálený. Pokud si teda barman chce ulehčit práci a to kafe si tam nachystá dopředu, aby to měl rychlejší, až přijde další poptávka, pak je to debil a někdo by mu to měl vysvětlit. Spálený kafe poznáte už po čuchu, nemusíte ho ani ochutnávat ..
  • Pannino (tedy bagetka) se plní něčím, čemu se říká „affettato“, tedy „krájené“ nebo „nářez“(tím se myslí sýry, šunky, salámy, maximálně se proloží zeleným salátem). Nikdy se to nemaže máslem ani ničím jiným.
  • „Pannini“ je plurál. Chcete-li jednu bagetku, není to pannini, ale pannino. Výraz „jedno pannini“ je tedy ptákovina
  • Pannino se naopak maže máslem, pokud si na něj hodláte dát u snídaně marmeládu
  • Na pizzu se nedává kečup … proboha, fakt se tam nedává … automaticky ve mně vzbuzují podezření pizzerie, kde na stole stojí slánka, pepřenka, párátka, tatarka a kečup ..
  • Pizza s ananasem – panebože to se mi chce brečet jen to vidím na jídeláku. Evokuje mi to komunistickou hitovku „kuřecí prsíčka s broskví a eidamem“.  Nebo ještě lepší je pizza s kuřecím masem. Nebo pizza „quattro formaggi“ přičemž sýry jsou tam jen tři a z toho jeden je Eidam … ty jo …. jinak co se týče pizzy, tak jednoznačně nejoblíbenější je v Itálii klasická Margherita, tedy pizza v barvách italské trikolóry – mozzarella, rajčata a bazalkové lístky. Dost se taky objednává pizza se salámem a papričkama nebo třeba tuňáková. Neviděla jsem ještě žádnýho Itala jíst pizzu se špenátem, kukuřicí nebo podobnýma hovadinama. K pizze se pije většinou pivo.
  • Do „spaghetti carbonara“ se nedává smetana a už vůbec ne kečup (viděno na vlastní oči, připraveno českým kuchařem, brutálním odborníkem na italskou kuchyni)
  • Pod „carpaccio“ se nedává Mount Everest vytvořenej z ledovýho salátu – to už jsem tady taky zažila v jednom nejmenovaném rádobyitalském podniku v Praze na Milady Horákové
  • Do „lasagne“ se nedává kukuřice a vajíčka na tvrdo – opět hitovka z jedné „italské restaurace“, tentokrát tuším ve Vršovicích
  • Těstoviny s kuřecím masem se v Itálii nedělají
  • Mozzarella se čte „mocarela“, neé „mozarela“. Zároveň mozzarella je něco jiného než mortadella (salám, který trošku vzhledem připomíná náš gothaj, akorát že je větší)
  • Tiramisú se fakt nedělá z pomazánkovýho másla! … pro tento účel existuje vynález, jménem „mascarpone“ a je běžně dostupnej ve všech supermarketech. Musím být ale upřímná a napsat, že když doma dělám tiramisú, tak kvůli tomu taky nekupuji mandlový likér a vrznu tam rum 🙂 … ale pssst, to nikomu neříkejte 🙂