Před x lety jsem se doslechla o sociální síti facebook. V té zmínce se objevil i překlad názvu, tedy „obličejník“. Přišlo mi to značně úchylný. A navíc nesmyslný. Proboha vždyť máme mobily, maily, ICQ, Skype, jak víc ještě můžu být s lidma v kontaktu? Navíc už existovaly stránky jako „Spolužáci“, takže takovej malej facebook. A proč Obličejník? To jako moji přátelé neví, jak vypadám???

Pár dní (týdnů, měsíců?) na to, jsem si v Blesku nebo kde přečetla, jak jistá slečna Ajchlerová chodila s Matějem Ruppertem a denně o tom psala články na FB. Něco jako „mediální hvězda přišla večer unavená domů a bla bla bla..“. A že když to Matěj zjistil, tak jí dal okamžitě kopačky. To jako na tom Obličejníku budu muset denně psát nějaký články? A bude to vůbec někoho zajímat, když nejsem ta mediální hvězda??? A budu na to mít vůbec čas? A když ty články nebudu mít čas psát, tak k čemu to teda proboha slouží? Jak to ten Zukrblik vlastně myslel?

No nicméně jsem podlehla a založila si FB profil…. A už v tom lítám. Je to super, všichni o sobě víme všechno, nic se neutají, našla jsem nové přátele, nebo ty staré, na které jsem ztratila kontakt. Taky prakticky nemusím koukat ne telku, protože všechny zprávy si přečtu buď na iDnesu (dosaďte si libovolné periodikum) nebo na FB. Dá se s tím dělat spoustu věcí. A protože jsem na mateřské a manžel je věčně někde v tahu, je to krom vysedávání na pískovišti prakticky moje jediný spojení se světem.

Zjistila jsem ale, že stejně tak jako v reálným životě, i na FB jsou lidi, kteří nemají zrovna tytéž zájmy. Na FB je však snazší je ignorovat – stačí k tomu opravdu málo, tedy „zrušení sledování“, popřípadě „odstranění z přátel“, v krajním případě „ban“. Takže co to ti lidi vlastně postujou za ptákoviny?

Přísloví a moudra

Bože, hrůza … tak 99% ani nečtu, zbytek letmo přelítnu očima, a tak jedno promile lajknu…

Videa

Pokud má víc jak 3 minuty, rovnou to přeskakuju, na to je život moc krátkej.

Posty jako…

…„prší“, „dobrou noc“, „ach jo“, „život je na hovno“ atd. atd., který buď nevybízí k žádné inteligentní reakci, nebo naopak očekávají, že se začnete vyptávat… a začne podnětná konverzace typu – „co se stalo?“ …“ále, ani se neptej“ … a v tomto duchu to pokračuje..tak posty tohoto typu taky přeskakuju

Fotky a videa zvířátek

Super … pokud je to žonglující papoušek, cvičenej pes nebo vyšívající žába, přeskakuju. Pokud je to záchrana uvízlého zvířete, někdy si to pustím. Pokud je to zvíře, utýrané k smrti, přeskakuju – nemohla bych spát.

Děti

Fotky dětí – asi to nikoho nezajímá, kromě nejbližší rodiny a přátel. To ovšem neznamená, že je tam nepostuju taky … disponuji dvěma kousky (dále jen Zvířena), a otravuju s tím na FB tak obden, protože jsem zcela objektivně přesvědčena, že to někoho zajímá

Rodinný oslavy

Pokud jste během oslavy v opilosti nepřefikli tchyninu čivavu nebo nespadli držkou do tchánova dortu, asi to opět zaujme jen nejbližší rodinu.

Jiný soukromý oslavy –

Jo super, někdy zábava.

Firemní večírky

Nuda, pokud ovšem nachcanej šéf nepředvádí v červených plavkách a s hasičákem v ruce Mitche Buchannona nebo se šlupkou od banánu na hlavě Mimoně Dejva.

Jídlo

Taky kapitola. Podívejte se, co jsem měl/a k obědu, večeři, snídani, svačině, po fitku, před fitkem, po sexu, před sexem, během sexu atd…. pokud zrovna nejste v Papui-Nové Guinei a nedáváte si opici vlastnoručně usmrcenou foukačkou s otráveným šípem, asi to fakt nikoho nebere a komentáře k takovým fotkám bývají jen slušností  (výjimkou jsou možná jen uzavřený skupiny pro celiaky, diabetiky, makrobiotiky, vegany, vegetariány, frutariány, vitariány či paleo šílence).

Lifestylové fotky

Móda, jídlo, wellness, auta, šperky, cokoli – nevim, přijde mi to jak o póza – anebo všichni se podívejte, jak umím žít a že na to mám. Instagram je jen o něco vyšší level této sebeprezentace :-). Mimochodem, v IG už lítám taky.

Cestování

Super, to mě zajímá (nevím jak ostatní), ale tím myslím opravdu cestování. Tedy ne slečnu ležící s drinkem v ruce na lehátku u bazénu luxusního hotelu a kolem ní poskakuje zpocenej místní pohůnek a ovívá jí umělý řasy, aby se jí neodlepily, nebo 18-ti letou slečnu, která v Dubai Mallu utrácí tatínkovy kačáky (takových je plnej instagram).

Komentáře k současnému dění

Co ted hýbe fejsbůkem? Migrační krize, Lebensborn v Norsku, válka na Ukrajině a Sýrii a reklama na černou dvanáctku od Bernarda (tato kauza k mé lítosti vyšuměla zbytečně brzo, stejně jako kauza aktů na zdech AV. K mé lítosti proto, že mě neskutečně bavily pohoršené komenty a hejty všech genderových aktivistek /aktivistů – takže chtě nechtě dávám jednoznačný palec nahoru tomu, kdo tu černou pin-upku vymyslel).

Selfíčka (a s tím související kapitola jménem Instagram)

Už sám název evokuje egoismus a narcismus toho nejvyššího kalibru. Buď se máme tak rádi (nic proti, to je docela v pořádku) nebo si opravdu myslíme, že jsme tak neodolatelní? Nebo fakt není v okolí nikdo, kdo by nás vyfotil? Fotky z koupelny s vystrčeným zadkem, prsama, břišním pekáčem … a nebo jen prostě máme radost, že nám to možná trochu sluší? Těžko říct. Pár jsem si jich udělala a na všech vypadám jako idiot. A právě proto jsem je na IG a FB prdla taky. Proč ne. Reální lidi existují a nevypadáme všechny jako Kim Kardashian nebo Coco Austin … naštěstí … takže asi v tom budu pokračovat… viz můj profil na IG.

Fotky dokonalých rodinek

Všem to klape, mají dokonalé manželství, dokonalé děti a bydlí v dokonalých bytech … kua to se opravdu nehádají? Kde se tady vzali? Někde ve Stepfordu nebo co jako? My se hádáme jak psi, děti jsou uřvaný a v bytě mám bordel jak v tanku .. tyto posty ve mně zákonitě vzbuzují pocit méněcennosti, nesnáším je 😀

Sport

Super, to mám ráda a zajímá mě to

Všechny tydle dementní posty mě ale neodradí. Pořád mám na FB závislost a lezu tam o to častěji, že jsem si konečně pořídila dotykáč s připojením na internet.

Tak fejsbůůku, instagramu a selfíčkům zdar a nezoufejte, určitě je na tom někdo hůř než vy, akorát se s tím logicky nechlubí v éteru.

P.S.: Upozorňuju všechny kritiky a diskutující, že sama nejsem výjimkou a postuju určitě aspoň polovinu těch nesmyslných záležitostí zmíněných výše. Není to tedy jen kritika ostatních, spíš zamyšlení nad námi a především nad sebou. Všechny hejty v tomto smyslu tedy ignoruji ..

Spolu s narozením dětí jsem začala samozřejmě postovat příspěvky o dětech. Snažím se realisticky popsat fádní i vtipné situace, a protože se objevily výzvy, abych psala dál a víc, rozhodla jsem se pro tento blog. Nemusíte ho číst, nikdo Vás k tomu nenutí. Je to jen zábava. Možná taky povzbuzení pro ty, kdo jsou v podobný situaci. Nejste sami. Je nás tady na tom světě více než 7 miliard, to by v tom byl čert, aby na tom někdo nebyl stejně jako vy (já)…