VOLUME 1
Dva dny do odjezdu mi vyskočil opar přes celej horní pysk, což zhatilo můj úmysl zásobovat Instáč stovkama sexy fotek se zasněženými horskými masivy na pozadí.
Po 6-ti hodinách jízdy jsme dorazili na místo. Zjistili jsme, že náš „ferienwohnung“ se nachází v prudkým kopci (kdo by to byl v Alpách čekal, že …), takže jsme doufali, že nebudem muset denně používat řetězy. Otevřela nám „Bába ledová“ – paní se tvářila, jakože ji hrozně obtěžujem tím, že jsme utratili asi 1.000 éček za tejden v jejím dvouložnicovým bejváku. Apartmán byl úžasnej, krásnej, čistej, perfektně vybavenej .. a vytopenej na venkovní teplotu. Když jsme ji pak požádali, jestli by nemohla zatopit, tak chvíli protáčela voči všemi směry, ale pak ledové radiátory přeci jen lehce zvlažněly a mě tak stačilo na noc sundat zimní bundu a kalhoty a spát jen v pyžamu a ponožkách s nosem, na kterým jsem ráno měla omrzliny.
Ráno, když si naše babička (moje máma) nakonec přeci jen oblíkla lyžařský kalhoty poté, co nejdřív vyběhla z baráku v helmě a termoprádle, jsme konečně zakotvili na parkovišti ve Vorderglemmu a vyrazili.
Saalbach má cca 270 km sjezdovek a my jsme jich za první den odhadem projeli tak 5, maximálně 8%.
Začali jsme lanovkou Schönleitenbahn, která vede nahoru z Vorderglemmu. Nahoře jsme za naprostýho azúra sjeli několika krásnýma sjezdovkama směrem na Leogang, kde jsme se rozdělili dle výkonnosti na „tým A“ (Jenda a Honza) a „tým B“ (Lucik, babička a já). Já sice výkonností patřím do Áčka, ale vzhledem k babiččiné naprosté absenci orientačního smyslu jsem radši zůstala v Béčku. Nechtěla jsem, aby babi s Lucikem skončila někde v Zell am See. Áčko odjelo neznámo kam a my jsme našly širokou, dlouhou, mírnou a téměř prázdnou 92, která přechází na 93. Délku nevím, ale vzhledem k tomu, že lanovka má 3.897 m, tak sjezdovka pod ní měla určo tak 4 a půl kiláku. Tu jsme za dopo daly 3x, bylo 11 dopo a my padaly na hubu. Pak jsme se potkaly s Áčkem a šli všichni na oběd.
Po obědě jsme chtěli jet lyžovat jinam a děti už chtěly zůstat spolu. Bohužel jsme (ne mou vinou, pochopitelně – já chtěla jet jinudy) zabloudili a sjeli dlouhatánskou 68, která končila sice na nějakým parkovišti, ale cca 5 kiláků od toho našeho a nahoru nevedla žádná lanovka. Museli jsme se vrátit skibusem, já jsem dostala přednášku na téma „dyk jsi říkala, že je to tady všechno úžasně propojený, ne?“. Načež jsem odevzdala děti zploditeli a šla na hoďku sama drtit svahy, abych v tom tajícím sněhu zároveň rozpustila touhu po vraždě, či aspoň rozvodu.
VOLUME 2
Druhej den zkoušíme další středisko – lanovkou z Vorderglemmu nahoru, potom diagonálně do Saalbachu, pak nahoru na Bernkogel a Reiterkogel a dolů směrem na Fieberbrunn. Až tam jsme ale nedojeli ptž po obědě měl choť obavy, že se nestihneme vrátit pro auto. Zpět z Henne do údolí jsme tedy jeli červenou sjezdovkou F11, pak F12a a F13. Dohromady několikakilometrový sjezd cik-cak do údolí, s neuvěřitelnýma výhledama – možná ten nejpeckovější, co jsem kdy zažila. Nakonec jsme to v pohodě stihli a odpo jsme zakončili dlouhým sjezdem až dolů na parkoviště do Vorderglemmu.
Třetí den pro velkej úspěch opakujeme část Leogang a objevujeme další úžasný sjezdovky a vleky. Opět se zrušíme tak, že už nemůžeme ani chodit.
Po příjezdu na nás zaklepe „Bába ledová“ a chce po mě vyplněnej přihlašovací formulář a doplatek za úklid a městskou daň. Když jí sdělím, že „everything is just perfect, this is a very nice apartment and Saalbach is the best ski resort in Austria“, bába vyměkne a odmění mě blaženým úsměvem. Od té doby máme radiátory rozpálený každej večer tak, že musíme větrat.
Pak odfrčíme do bazénu. V Zell Am See jsou dva – menší a levnější Freizeit Centrum a asi 2x tak drahý Tauern Spa World. Volíme ten levnější, ptž choť praví, že přece nebude dávat 74 za rodinný vstupný. Bazén je krásně teplá pětadvacítka se skokanským prknem, jedním tobogánem a párou v ceně. Rodinné vstupné stojí 34,10. Když vyjdeme ven, máme za stěračem lístek s pokutou 25,60 za špatný parkování, čímž se nám to levný vstupný dost prodražuje a vracíme se tak domů v dost napjaté atmosféře. Děti pláčou, protože nechtějí, aby tatínek šel do vězení. Já skoro pláču taky a přeju si, aby ho tam zavřeli co nejdřív.
Dobrou noc 😜
VOLUME 3
Včera, když jsme jeli na lanovku dolů do Leogangu, jsem zvolila jeden úsek černou sjezdovkou. Fakt jen asi 200 m. Přišlo mi to jako rychlejší a jednodušší varianta, než to objíždět někde mezi barákama po modré a pak to v tom vedru dobruslovat po rovině a táhnout za sebou na hůlce Tornado Lou, která už váží 16 kilo. Ona tu černou celkem v pohodě dala, akorát okolostojící čumilové na mě koukali jak na macechu a evidentně by na mě nejradši zavolali Barnevernet.
Naštěstí netušili, že dneska s námi ta moje malá muréna objela nejdřív 3 několikakilometrový sjezdovky a potom CELEJ SKICIRCUS (tedy řekněme jeho základní zkrácenou, cca poloviční verzi – kolem údolí bez zajíždění do bočních středisek). Poslední úsek už teda jela skoro v bezvědomí, ale když jsem jí slíbila zmrzku, tak ještě chvíli udržela otevřený oči a sjela až dolů na parkoviště. Objeli jsme to celý všichni – já, Honza, obě děti i máma (70). Začali jsme ve Vorderglemmu někdy v 9 ráno a skončili v půl třetí odpo zase ve Vorderglemmu s půlhodinovou pauzou na oběd.
Včera navečer šel ještě manžel zaplatit tu pokutu za parkování před bazénem. Přijel do Zell Am See, vešel na policejní stanici, kde jim němčinou hodnou Goetheho oznámil: „ich bin idiot!“ a pak svou brilantní oxfordskou angličtinou (umí asi 20 slov) vysvětlil, že to místo, kam má zaparkovat, mu poradila manželka … a oni mu tu pokutu roztrhali. Představte si to!
VOLUME 4
Poslední den lyžování. Od rána silně prší a hory se halí do husté mlhy. Zkoušíme vyjet nahoru, ale tady je hotová Sibérie – v mlze jak mlíko není vidět na krok a přes noc napadlo asi 30 cm prašanu, do kterýho se boří nohy. Dohodnem se, že to balíme. Máma sedá na lanovku a jede zase dolů, my s dětma to jedem na lyžích v té mlze a vánici, od půlky kopce pak v dešti.
Tím končíme letošní hory. Bylo to úžasný – Saalbach na nás udělal dojem – určitě je to jedno z nejvychytanějších středisek v Rakousku.
Většinou jsme začínali a končili ve Vorderglemmu. Když jsem poprvé sjížděla na parkoviště na lyžích, tak jsem už fakt nemohla na nohy a říkala jsem si „tak tady budu asi muset sundat lyže a přejít silnici..“. Pak jsem uviděla podjezd pro lyžaře a napadlo mě „hurá“ a vzápětí: „takže to sice podjedu, ale pak budu muset sundat ty lyže a vyšlapat nějaký schody!“ …pak jsem to podjela a uviděla toto (viz video) a dostala jsem záchvat smíchu 🤭😂😂😂
https://www.rajce.net/f1353819270
My, co jsme odrostli na sjezdovkách na Malé Morávce a v Petříkově a jezdili s dřevěnou kotvou uvázanou na provaze kolem pasu, je to pořád těžko k uvěření 😂